Bude-li Vám někdo vyprávět o coursingu (vyslovuj khórsink), představte si běh psa za umělou návnadou s daným startem a cílem. Trať, neboli dráha se dá postavit prakticky kdekoliv. Vhodným místem je rovná či členitá louka s nízkou trávou a bez děr. Na trati můžou být přírodní či umělé překážky, např. stromy, potok, malý kopeček, dřevěné latě vedoucí psa daným směrem... podmínkou je, aby pes při běhu překážku včas rozpoznal. Délka tratě je zhruba od 500 do 1000 m.
Návnadu představuje většinou igelitový střapec, setkat se ale můžete i s kožešinou, lépe vystihující „živého zajíčka“.
Naviják může být řešen dvěma způsoby. Nekonečný naviják je nekonečná smyčka, kdy je střapec tažen po louce mezi nepravidelně rozmístěnými kladkami. U druhého typu, je návnada uvázaná na konci a spuštěním je navíjena na cívku směrem k cíli. Obě verze mají své výhody i nevýhody. Více používané je navíjení na cívku i přesto, že se lanko musí pokaždé znovu natáhnout. Tak, jako u nekonečného navijáku ale nehrozí úraz podobě „zakopnutí“ o napevno natažené lano.
Strana 1 - Když se řekne coursing...
Strana 2 - Koho na louce potkáte aneb přijeďte i se sousedy!
Strana 3 - O co běží na bodovacích závodech?
Strana 4 - Závěrem něco z historie.
Znáte coursing? 